TEXT: BIB | AUDIO: MISLR - DAVIS | VIDEO: BIB HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 104:1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. 104:2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 104:3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 104:4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 104:5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 104:6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 104:7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 104:8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 104:1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. 104:2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 104:3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 104:4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 104:5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 104:6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 104:7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 104:8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. 104:2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 104:3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 104:4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 104:5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 104:6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 104:7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 104:8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 104:3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 104:4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 104:5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 104:6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 104:7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 104:8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 104:4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 104:5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 104:6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 104:7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 104:8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 104:5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 104:6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 104:7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 104:8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 104:6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 104:7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 104:8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 104:7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 104:8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 104:8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
104:35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
