TEXT: BIB | AUDIO: MISLR - MISC - DAVIS | VIDEO: BIB HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 9:1 Odpověděv pak Job, řekl: 9:2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným? 9:3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov. 9:4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil? 9:5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. 9:6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. 9:7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 9:8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9:9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 9:1 Odpověděv pak Job, řekl: 9:2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným? 9:3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov. 9:4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil? 9:5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. 9:6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. 9:7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 9:8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9:9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:1 Odpověděv pak Job, řekl: 9:2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným? 9:3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov. 9:4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil? 9:5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. 9:6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. 9:7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 9:8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9:9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným? 9:3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov. 9:4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil? 9:5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. 9:6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. 9:7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 9:8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9:9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov. 9:4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil? 9:5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. 9:6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. 9:7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 9:8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9:9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil? 9:5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. 9:6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. 9:7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 9:8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9:9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. 9:6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. 9:7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 9:8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9:9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. 9:7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 9:8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9:9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 9:8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9:9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9:9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
9:35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
