2:1 Potom jsem po čtrnácti letech znovu přišel do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita.
2:2 Přišel jsem pak podle zjevení a předložil jsem jim (a zvláště těm věhlasným) evangelium, které kážu mezi pohany, abych snad nyní i předtím neběžel nadarmo.
2:3 Ale ani Titus, který [byl] se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat,
2:4 totiž kvůli těm záludným falešným bratrům, kteří se vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili.
2:5 Těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepoddali se, aby při vás zůstala pravda evangelia.
2:6 A od těch, kteří se zdají něčím být (čímkoli kdy byli, pro mne [to] nic neznamená; Bůh nestraní nikomu), mně tedy ti, kteří se zdají [něčím být], nic nepřidali.
2:7 Právě naopak, když uviděli, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané, tak jako Petrovi pro obřezané
2:8 (neboť ten, který působil [skrze] Petra co do apoštolství k obřezaným, působil i [skrze] mne co do pohanů),
2:9 a když Jakub, Kéfas a Jan, kteří jsou považováni za sloupy, poznali milost, která mi byla dána, podali mně a Barnabášovi pravice [na důkaz] společenství, abychom my [šli] k pohanům a oni k obřezaným.
2:10 [Chtěli] jen, abychom pamatovali na chudé, což jsem se právě také snažil dělat.
2:11 Když však Petr přišel do Antiochie, osobně jsem se proti němu postavil, protože byl hoden odsouzení.
2:12 Předtím, než přišli někteří od Jakuba, totiž jedl s pohany; když však přišli, stahoval se zpátky a odděloval se, neboť se bál těch z obřízky.
2:13 A spolu s ním začali jednat jako pokrytci i ostatní Židé, takže byl jejich pokrytectvím stržen i Barnabáš.
2:14 Když jsem ale spatřil, že nechodí přímě podle pravdy evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: "Jestliže ty, který jsi Žid, žiješ pohansky a ne židovsky, proč nutíš pohany k židovství?"
2:15 My, narození [jako] Židé a ne [jako] hříšníci z pohanů,
2:16 i my jsme uvěřili v Ježíše Krista (poněvadž víme, že člověk není ospravedlňován na základě skutků Zákona, ale jedině vírou [v] Ježíše Krista), abychom byli ospravedlněni z Kristovy víry a ne na základě skutků Zákona; neboť na základě skutků Zákona nebude ospravedlněno žádné tělo.
2:17 Jestliže však, zatímco hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme i [my] sami shledáni hříšníky, [je] tedy Kristus služebníkem hříchu? V žádném případě!
2:18 Stavím-li totiž znovu to, co jsem zbořil, dokazuji, že jsem přestupník.
2:19 Já jsem přece skrze Zákon zemřel Zákonu, abych mohl být živý Bohu!
2:20 Jsem ukřižován s Kristem; žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus. A [život], který nyní žiji v těle, žiji ve víře [v] Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne.
2:21 Neodmítám tu Boží milost. Vždyť jestliže spravedlnost [přichází] skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo.
