1:1 Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení [rozptýlených] v diaspoře.
1:2 Považujte [to] jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek,
1:3 víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.
1:4 Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek.
1:5 Jestliže se pak někomu z vás nedostává moudrosti, ať [ji] žádá od Boha, který štědře dává všem a [nic] nevyčítá, a bude mu dána.
1:6 Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je podobný mořské vlně, hnané a zmítané větrem.
1:7 Ať se takový člověk nedomnívá, že od Pána něco dostane;
1:8 [takový] muž má rozdvojenou mysl a [je] nestálý na všech svých cestách.
1:9 Ať se bratr nízkého postavení chlubí ve svém povýšení
1:10 a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy.
1:11 Když vyjde slunce, [svým] žárem trávu usuší, její květ opadá a jeho půvabný vzhled pomine. Tak také zvadne boháč při [všem] svém počínání.
1:12 Blaze muži, který snáší zkoušku, neboť až bude vyzkoušen, dostane korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
1:13 Nikdo, kdo je pokoušen, ať neříká: "Jsem pokoušen od Boha." Bůh přece nemůže být pokoušen zlem a sám [také] nikoho nepokouší.
1:14 Každý, kdo je pokoušen, je vlečen a váben svou vlastní žádostivostí.
1:15 Potom, když žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.
1:16 Nemylte se, moji milovaní bratři!
1:17 Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry a přichází od Otce světel, u něhož není [žádná] proměna a ani stín posunu.
1:18 [On] nás zplodil slovem pravdy, neboť se [tak] rozhodl, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.
1:19 Proto, moji milovaní bratři, ať je každý člověk pohotový k slyšení, [ale] pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;
1:20 neboť lidský hněv Boží spravedlnost nepůsobí.
1:21 Odložte tedy všechnu špínu i přemíru špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
1:22 Buďte však vykonavatelé slova a nejen [jeho] posluchači, kteří klamou sami sebe.
1:23 Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne [jeho] vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle;
1:24 podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl.
1:25 Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává [v něm] - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá.
1:26 Má-li někdo z vás za to, že je zbožný, a [přitom] nedrží na uzdě svůj jazyk, ale klame své srdce, jeho náboženství [je] marné.
1:27 Čisté a neposkvrněné náboženství před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat sám sebe neposkvrněného od světa.
