49:2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
49:3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
49:4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
49:5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
49:6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
49:7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
49:8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
49:9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
49:10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
49:11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
49:12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
49:13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
49:14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
49:15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
49:16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
49:17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
49:18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
49:19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
49:20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
49:21 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
