TEXT: BIB | AUDIO: MISLR - MISC - DAVIS | VIDEO: BIB HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 39:1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis? 39:2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich? 39:3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? 39:4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 39:5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 39:6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 39:7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 39:8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 39:9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 39:1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis? 39:2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich? 39:3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? 39:4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 39:5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 39:6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 39:7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 39:8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 39:9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis? 39:2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich? 39:3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? 39:4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 39:5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 39:6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 39:7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 39:8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 39:9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich? 39:3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? 39:4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 39:5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 39:6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 39:7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 39:8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 39:9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? 39:4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 39:5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 39:6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 39:7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 39:8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 39:9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 39:5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 39:6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 39:7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 39:8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 39:9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 39:6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 39:7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 39:8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 39:9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 39:7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 39:8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 39:9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 39:8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 39:9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 39:9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
39:35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
