1:1 Pavel, podle Boží vůle apoštol Ježíše Krista, a bratr Timoteus církvi Boží, která je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Acháji:
1:2 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a [od] Pána Ježíše Krista.
1:3 Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení,
1:4 který nás potěšuje v každém našem soužení, abychom mohli potěšovat ty, kteří [jsou] v jakémkoli soužení, tím potěšením, kterým jsme sami potěšeni od Boha.
1:5 Jak se totiž při nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje také naše potěšení.
1:6 Ať už tedy jsme souženi [- je to] pro vaše potěšení a spasení, které se projevuje ve snášení stejných utrpení, která trpíme i my; nebo jsme potěšováni - [je to] pro vaše potěšení a spasení.
1:7 A naše naděje o vás [je] pevná, neboť víme, že jak jste účastníky utrpení, tak i potěšení.
1:8 Bratři, nechceme, abyste nevěděli o našem soužení, které na nás přišlo v Asii - že jsme byli nadmíru přetíženi, nad [naše] síly, takže jsme ztratili i naději na život.
1:9 Měli jsme sami v sobě dokonce rozsudek smrti, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé,
1:10 který nás z takové smrti vysvobodil a vysvobozuje, v něhož doufáme, že [nás] i nadále bude vysvobozovat,
1:11 když nám i vy budete společně pomáhat modlitbou za nás, aby za nás mnoho lidí mohlo děkovat pro dar, který nám [byl dán] kvůli mnohým.
1:12 Neboť naše chlouba je tato: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě - a obzvláště u vás - počínali v prostotě a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti.
1:13 Nepíšeme vám přece [nic] jiného, než co čtete a [čemu] také rozumíte. Doufám pak, že budete rozumět až do konce,
1:14 jako jste zčásti porozuměli i nám, že jsme vaše chlouba, tak jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
1:15 V této důvěře jsem k vám dříve zamýšlel přijít, abyste měli druhou milost,
1:16 a přes vás jít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám, a od vás být vypraven do Judska.
1:17 Když jsem tedy takto uvažoval, jednal jsem snad lehkomyslně? Anebo [snad] to, co zamýšlím, zamýšlím podle těla, aby při mně bylo "ano, ano" i "ne, ne"?
1:18 Věrný Bůh [ví], že naše řeč k vám nebyla "ano a ne".
1:19 Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme mezi vámi kázali - já, Silvanus a Timoteus - nebyl "ano a ne", ale bylo v něm "ano".
1:20 Neboť všechna Boží zaslíbení [jsou] v něm "ano" a skrze něj "amen", k slávě Bohu skrze nás.
1:21 Ten, kdo nás s vámi utvrzuje v Kristu a pomazal nás, [je] Bůh,
1:22 který nás také označil a dal do našich srdcí záruku Ducha.
1:23 Já pak volám Boha za svědka na svou duši, že jsem ještě nepřišel do Korintu proto, že vás šetřím.
1:24 Ne že panujeme nad vaší vírou, ale jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou stojíte.
