7:1 Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem [jen] po dobu [jeho] života?
7:2 Neboť vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži, ale kdyby ten muž zemřel, je zproštěna zákona o muži.
7:3 A proto, oddá-li se jinému muži, zatímco její muž žije, bude nazvána cizoložnicí. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže není cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
7:4 A tak jste i vy, moji bratři, skrze Kristovo tělo umrtveni Zákonu, abyste se oddali jinému - tomu, který byl vzkříšen z mrtvých - abychom mohli nést ovoce Bohu.
7:5 Když jsme totiž byli v těle, vášně hříchů, [probouzené] skrze Zákon, působily v našich údech k plození ovoce smrti.
7:6 Nyní jsme však zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli drženi, abychom sloužili [Bohu] v novosti Ducha a ne ve starobě litery.
7:7 Co tedy řekneme? [Že] Zákon [je] hřích? V žádném případě! Avšak hřích jsem nepoznal [jinak] než skrze Zákon. Vždyť ani o žádosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: "Nebudeš žádostivý!"
7:8 Hřích se pak skrze to přikázání chopil příležitosti a způsobil ve mně veškerou žádost. Bez Zákona [je] tedy hřích mrtev.
7:9 Já jsem pak kdysi žil bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil
7:10 a já jsem zemřel. A ukázalo se, že přikázání, které [mělo být] k životu, [je] mi ke smrti.
7:11 Neboť hřích, který se skrze to přikázání chopil příležitosti, mne oklamal a skrze ně [mne] zabil.
7:12 Zákon [je] tedy jistě svatý a přikázání [je] svaté, spravedlivé a dobré.
7:13 Stalo se mi tedy to dobré smrtí? V žádném případě! Avšak hřích, aby se ukázal hříchem, mi skrze to dobré působí smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným.
7:14 Víme přece, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.
7:15 Nerozumím totiž [tomu], co dělám; neboť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím.
7:16 Jestliže tedy dělám to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že [je] dobrý.
7:17 Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
7:18 Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá [nic] dobrého. Neboť chtění mám [u sebe] pohotově, ale vykonání toho dobrého nenacházím.
7:19 Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to dělám.
7:20 Jestliže pak dělám to, co nechci, [pak] to již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
7:21 Nacházím tedy zákon, že když chci dělat dobro, mám [u sebe] pohotově zlo.
7:22 Podle vnitřního člověka totiž radostně souhlasím s Božím Zákonem,
7:23 ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.
7:24 Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
7:25 Děkuji Bohu - skrze Ježíše Krista, našeho Pána! A tak tedy tentýž já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.
