22:1 Ježíš k nim pak znovu mluvil v podobenstvích a řekl:
22:2 "Nebeské království je podobné králi, který svému synu vystrojil svatbu.
22:3 Poslal své služebníky, aby svolali na svatbu ty, kdo byli pozváni, ale oni nechtěli přijít.
22:4 Poslal tedy znovu jiné služebníky a řekl jim: 'Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem [pro vás] svou hostinu. Moji býci a můj vykrmený dobytek jsou zabiti a všechno je připraveno; pojďte na svatbu!'
22:5 Oni však na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem.
22:6 Ostatní se pak chopili jeho služebníků, potupili [je] a zabili.
22:7 Když to král uslyšel, rozhněval se, poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.
22:8 Tehdy řekl svým služebníkům: 'Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.
22:9 Proto jděte na nároží, a kohokoli najdete, zvěte na svatbu.
22:10 A ti služebníci vyšli na ulice a shromáždili všechny, které našli - zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hodovníky.
22:11 Tehdy vešel král, aby se podíval na hosty, a uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.
22:12 Řekl mu: 'Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?' A on oněměl.
22:13 Král tedy řekl služebníkům: 'Svažte mu nohy a ruce, vezměte ho a uvrhněte do té zevnější tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.'
22:14 Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených."
22:15 Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho mohli chytit za slovo.
22:16 Pak k němu poslali své učedníky s herodiány a [ti] řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.
22:17 Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň nebo ne?"
22:18 Ježíš ale znal jejich zlomyslnost a řekl jim: "Proč mě pokoušíte, pokrytci?
22:19 Ukažte mi peníz daně." Přinesli mu tedy denár.
22:20 Řekl jim: "Čí je tento obraz a nápis?"
22:21 Odpověděli: "Císařův." Tehdy jim řekl: "Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu."
22:22 A když [to] uslyšeli, podivili se. Potom ho opustili a odešli.
22:23 V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho:
22:24 "Mistře, Mojžíš řekl, že když někdo zemře bez dětí, aby si jeho bratr právem švagrovství vzal jeho ženu a zplodil svému bratru potomka.
22:25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel, a protože neměl potomky, zanechal svou ženu svému bratru.
22:26 Totéž [se stalo] i s druhým a třetím [bratrem], až po sedmého.
22:27 Poslední ze všech pak zemřela i ta žena.
22:28 Kterému z těch sedmi tedy bude manželkou při vzkříšení? Měli ji přece všichni!"
22:29 Ježíš jim však odpověděl: "Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.
22:30 Vždyť při vzkříšení se [lidé] nežení ani nevdávají, ale jsou jako Boží andělé v nebi.
22:31 Ale ohledně zmrtvýchvstání - copak jste nečetli, co vám Bůh řekl slovy:
22:32 'Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba'? Bůh není Bohem mrtvých, ale živých!"
22:33 A když to uslyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
22:34 Když pak farizeové uslyšeli, že [Ježíš] umlčel saduceje, sešli se spolu.
22:35 Potom se jeden z nich, učený v Zákoně, zeptal, aby ho vyzkoušel:
22:36 "Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?"
22:37 Ježíš mu řekl: "'Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.'
22:38 To je první a největší přikázání.
22:39 Druhé je mu podobné: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.'
22:40 Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."
22:41 A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal:
22:42 "Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?" Řekli mu: "Davidův."
22:43 On jim řekl: "Jak ho tedy může David v Duchu nazývat Pánem? Vždyť říká:
22:44 'Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'
22:45 Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?"
22:46 A nikdo mu nemohl odpovědět [ani] slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil [na nic] zeptat.
