20:1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
20:2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
20:3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
20:4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
20:5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
20:6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
20:7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
20:8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
20:9 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
20:10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
20:11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
20:12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
20:13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
20:14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
20:15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
20:16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
20:17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
20:18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
20:19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20:20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
20:21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
20:22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
20:23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
20:24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
20:25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
20:26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
20:27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,
20:28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
20:29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
20:30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
20:31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
20:32 Nejposléze po všech umřela i žena.
20:33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
20:34 A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.
20:35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.
20:36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
20:37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
20:38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
20:39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
20:40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
20:41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
20:42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
20:43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
20:44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
20:45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
20:46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
20:47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
