14:1 Následujte lásku, mějte horlivou touhu po duchovních [darech], nejvíce však, abyste prorokovali.
14:2 Neboť ten, kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu (nikdo [mu] totiž nerozumí) a duchem mluví tajemství.
14:3 Avšak ten, kdo prorokuje, mluví k lidem [pro jejich] vybudování, povzbuzení a potěšení.
14:4 Ten, kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, avšak ten, kdo prorokuje, buduje církev.
14:5 Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale [ještě] více, abyste prorokovali. Ten, kdo prorokuje, [je] totiž větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by [také] vykládal, aby se budovala církev.
14:6 Nyní však, bratři, kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, čím vám prospěji, pokud k vám nepromluvím ve zjevení, v poznání, v proroctví nebo v učení?
14:7 Podobně [i] neživé věci vydávající zvuk, jako flétna nebo harfa: kdyby nevydávaly rozdílné zvuky, jak by se poznalo, co se píská nebo hraje?
14:8 A kdyby polnice vydala nejistý zvuk, kdo se bude chystat do boje?
14:9 A tak [je to] i s vámi: pokud jazykem nepronesete srozumitelné slovo, jak se pozná, co se mluví? Vždyť budete mluvit do větru!
14:10 Přijde-li na to, na světě je tolik druhů řečí a žádná [není] beze smyslu!
14:11 Jestliže tedy nebudu znát smysl té řeči, budu tomu, kdo mluví, cizincem a ten, kdo mluví, [bude] cizincem pro mě.
14:12 A tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních [darů], snažte se [v tom] rozhojňovat pro vybudování církve.
14:13 Proto ať se ten, kdo mluví jazykem, modlí, aby mohl vykládat.
14:14 Modlím-li se totiž jazykem, modlí se můj duch, ale má mysl je bez užitku.
14:15 Co tedy? Budu se modlit duchem, budu se však modlit také myslí. Budu zpívat duchem, budu však zpívat také myslí.
14:16 Kdybys totiž dobrořečil [jen] v duchu, jak ten, kdo zaujímá místo prostého člověka, řekne "Amen" ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš?
14:17 Ty totiž jistě vzdáváš díky správně, ale jiný se [tím] nebuduje.
14:18 Děkuji svému Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;
14:19 ve sboru ale raději chci promluvit pět slov svou myslí, abych poučil i druhé, než deset tisíc slov v jazyce.
14:20 Bratři, nebuďte dětmi ohledně myšlení, ale buďte [jako] nemluvňata ohledně zlého. Ohledně myšlení pak buďte dospělí.
14:21 V Zákoně je napsáno: "Jinými jazyky a cizími rty budu mluvit k tomuto lidu a ani tak mě neposlechnou, praví Pán."
14:22 Jazyky tedy nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící; proroctví však není pro nevěřící, ale pro věřící.
14:23 Kdyby se tedy sešla celá církev najednou a všichni by mluvili jazyky a přišli by [tam] prostí lidé nebo nevěřící, neřeknou snad, že blázníte?
14:24 Kdyby ale všichni prorokovali a přišel by někdo nevěřící nebo prostý, bude všemi usvědčován a všemi posuzován.
14:25 A tak budou zjevena tajemství jeho srdce; potom padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná, že Bůh je opravdu mezi vámi.
14:26 Co tedy, bratři? Když se scházíte, každý z vás má žalm, má vyučování, má jazyk, má zjevení, má výklad. Ať se [to] všechno děje k budování.
14:27 Mluví-li někdo jazykem, [ať mluví] dva nebo nejvýše tři, a [to] postupně, a jeden ať vykládá.
14:28 Kdyby [tam] však nebyl vykladač, ať ve shromáždění mlčí a mluví [jen] pro sebe a pro Boha.
14:29 Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať [to] rozsuzují.
14:30 A jestliže je [něco] zjeveno jinému, který [tam] sedí, ať ten první mlčí.
14:31 Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.
14:32 Duchové proroků jsou pak poddáni prorokům,
14:33 neboť Bůh není [Bohem] nepořádku, ale pokoje, jako ve všech sborech svatých.
14:34 Vaše ženy ať při shromážděních mlčí, neboť se jim nedovoluje mluvit, ale [mají] být poddány, jak říká i Zákon.
14:35 Chtějí-li se něco dozvědět, ať se ptají svých mužů doma. Je přece hanba, aby ženy při shromáždění mluvily.
14:36 Vyšlo snad Boží slovo od vás? Dorazilo snad jenom k vám?
14:37 Domnívá-li se někdo, že je prorok nebo duchovní, ať uznává, že to, co vám píši, jsou Pánova přikázání.
14:38 Jestliže však někdo neví, ať neví.
14:39 A proto, bratři, mějte horlivou touhu prorokovat a [nikomu] nebraňte mluvit v jazycích.
