12:1 Ježíš tedy přišel šest dní před Velikou nocí do Betanie, kde byl Lazar, ten, který zemřel a kterého vzkřísil z mrtvých.
12:2 Tam mu připravili večeři a Marta [je] obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali.
12:3 Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. A dům byl naplněn vůní té masti.
12:4 Jeden z jeho učedníků, Jidáš, [syn] Šimona Iškariotského, který ho měl zradit, tedy řekl:
12:5 "Proč se tato mast neprodala za tři sta denárů a nedalo se chudým?"
12:6 To však řekl ne [proto], že měl starost o chudé, ale že byl zloděj a měl [na starosti] pokladnu a to, co se [do ní] dávalo, bral.
12:7 Ježíš tedy řekl: "Nech ji, zachovala to pro den mého pohřbu.
12:8 Chudé přece máte u sebe vždycky, ale mne vždycky mít nebudete."
12:9 Tehdy se veliké množství Židů dozvědělo, že je tam, a přišli - nejen kvůli Ježíši, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
12:10 A [tak] se velekněží rozhodli zabít i Lazara,
12:11 neboť mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.
12:12 Když nazítří veliký zástup [lidí], kteří přišli na svátek, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma,
12:13 vzali palmové větve a vyšli mu naproti s voláním: "Hosana! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu, král Izraele!"
12:14 A když Ježíš nalezl oslátko, vsedl na ně, jak je napsáno:
12:15 "Neboj se, dcero Sionu, hle, tvůj král přichází, sedě na hříbátku oslice."
12:16 Jeho učedníci tomu však nejprve neporozuměli; ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm je napsáno a [že] mu to učinili.
12:17 Zástup, který byl s ním, pak vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých.
12:18 Proto mu také vyšel naproti zástup [lidí], neboť slyšeli, že udělal ten zázrak.
12:19 Farizeové si tedy mezi sebou řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete? Hleďte, svět odešel za ním!"
12:20 A někteří z těch, kteří se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové.
12:21 Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, chtěli bychom vidět Ježíše."
12:22 Filip přišel a řekl Ondřejovi a Ondřej s Filipem [to] zase řekli Ježíši.
12:23 Ježíš jim tedy odpověděl: "Přišla hodina, aby Syn člověka byl oslaven.
12:24 Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Ale pokud zemře, přinese mnoho úrody.
12:25 Kdo má rád svou duši, [ten] ji ztratí, a kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k věčnému životu.
12:26 Slouží-li mi někdo, ať mě následuje; a tam, kde jsem já, bude i můj služebník. A bude--li mi někdo sloužit, Otec ho poctí."
12:27 "Má duše je teď zarmoucená a co mám říci? 'Otče, vysvoboď mě z této hodiny'? Ale proto jsem přišel, k této hodině.
12:28 Otče, oslav své jméno!" Tehdy se z nebe ozval hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím."
12:29 A zástup, který [tam] stál a slyšel [to], řekl: "Zahřmělo." Jiní říkali: "Mluvil k němu anděl."
12:30 Ježíš [na to] odpověděl: "Ten hlas nepřišel kvůli mně, ale kvůli vám.
12:31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
12:32 A já, když budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě."
12:33 (A to řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.)
12:34 Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze Zákona, že Kristus zůstává na věky; jak to, [že] tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?"
12:35 Ježíš jim tedy řekl: "Ještě na krátký čas je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde.
12:36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla." Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
12:37 A ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, [přece] v něho neuvěřili,
12:38 aby se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: "Pane, kdo uvěřil našemu kázání? A komu je zjevena Pánova paže?"
12:39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:
12:40 "Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je neuzdravil."
12:41 To řekl Izaiáš, když spatřil jeho slávu a mluvil o něm.
12:42 Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům [ho] nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy.
12:43 Milovali totiž lidskou chválu více než chválu Boží.
12:44 Tehdy Ježíš zvolal: "Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal,
12:45 a kdo mě vidí, vidí Toho, který mě poslal.
12:46 Já, světlo, jsem přišel na svět, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
12:47 A jestliže někdo slyší má slova a nevěří, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
12:48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, [ten] má, kdo by ho soudil. Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v poslední den.
12:49 Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, on mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit.
12:50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Proto, co mluvím, mluvím tak, jak mi řekl Otec."
